Velký rozhovor s Tomášem Kafkou po podpisu nové smlouvy
Při příležitosti podpisu nové smlouvy přinášíme rozhovor s legendou tatranského brankoviště, patriotem, úspěšným businessmanem a již brzy dvojnásobným otcem v jedné osobě Tomášem Kafkou.
Tomáši, jak hodnotíš po podepsání nové smlouvy úctyhodných 21 let působení v tatranském brankovišti?
Bylo to skvělý. Je to zvláštní až neuvěřitelný pocit, když si uvědomím, že florbal je více než půlka mého života. Zažil jsem tři generace vynikajících florbalistů – od Forzy, což byla především srdeční záležitost plná nadšení a vášně, přes střední generaci kolem florbalových velikánů jako Milan Fridrich, Michal Jedlička, Martin Richter nebo Johan von der Pahlen, až po současnou nejmladší generaci talentovaných hráčů jako Ondra Němeček nebo Marek Beneš. Každá z těchto florbalových epoch je něčím speciální, ale nejraději vzpomínám na svoje florbalové začátky spojené s Forzou.
Jak na tebe působí chod současného Tatranu a konkrétně tatranského A-týmu pod taktovkou Luďka Beneše?
Co se současné podoby Tatranu týče, dá se říci, že prochází určitou transformací. Nastává spoustu změn, a to jak organizačních, tak trenérských a hráčských. Bohužel se nám nedaří řešit dlouhodobé problémy týkající se větší haly a finančního zajištění, protože v porovnání s TOP konkurenty dostáváme od města mnohem méně peněz. Jinak si ale myslím, že se Tatran ubírá správným směrem a zejména změnu v realizačním týmu áčka vidím jako velice pozitivní. Vzhledem k tomu, že Luděk Beneš je dlouholetý trenér tatranské mládeže, existuje větší kontinuita mezi juniorským týmem a tím elitním. V týmu díky této změně došlo k uvolnění atmosféry, která je v porovnání s minulou sezonou lehce pozitivnější. Samozřejmě to ale není pouze o hlavním trenérovi, ale o práci realizačního týmu jako celku. Za extrémně důležité považuji i zapojení Milana Fridricha, jehož know-how je prostě k nezaplacení. Rád bych vyzdvihl i práci vedoucího týmu Radka Brázdy, jehož přístup je velice proaktivní, šíří dobrou náladu a dokáže pomoci trenérům v nastavování určitého řádu, který je pro fungování týmu velice důležitý.
Co se nejvíce změnilo od dob, kdy jsi s florbalem začínal?
Tak dříve to byla více rodinná a komunitní záležitost a všichni se mezi sebou znali, což přinášelo spoustu zajímavých vztahů a zážitků a byl to dříve spíš takový lifestyle. Dnešní florbal už se etabloval a požadavky na dnešní superligové hráče jsou srovnatelné s požadavky v profesionálních sportech, ale ještě tam úplně nejsme.
…a jak tedy vnímáš současnou úroveň české nejvyšší soutěže?
Myslím si, že dříve byla o něco vyšší zejména proto, že celá reprezentace hrála v Čechách. Dnes hodně hráčů odchází do zahraničí a obecně jich spoustu končí ve věku, kdy se ještě vůbec nedostanou na vrchol svých sil a potenciálu. Věkový průměr Superligy hodně klesá a s tím podle mě i úroveň celé soutěže.
Jaký moment v tatranském dresu bys označil jako ten nejsilnější?
Takových momentů byla celá řada. Ať už dva roky stará superfinálová výhra na nájezdy nebo nezapomenutelná série s Pepinem Ostrava ze sezony 2002/3. Ale tím nejsilnějším momentem byl zisk titulu v roce 1998, kdy jsem chytal první sezonu jako jednička. Do finálové serie jsme šli hodně oslabení mnoha zraněními a stály proti nám nabušené Vítkovice. Poslední zápas rozhodl ve vlastním oslabení 4 vteřiny před koncem Tomáš Chloupek a vypukla obrovská radost. Takovou malou perličkou je, že střídačka byla v podstatě první řadou tribuny a florbalky, které kluci radostí házeli do vzduchu, už nikdy nedopadly.
Ve které sezóně měl podle tebe tatranský A-tým největší charakter?
Myslím si, že to byla ta první generace Forzy. Tituly přibývaly jako na běžícím pásu i přesto, že byl tehdejší tým geograficky omezen na kluky ze Střešovic a z Břevnova. Každý z nich měl totiž obrovskou chuť vyhrávat. Emoce, bojovnost a vítězná mentalita byla zajímavá i pro fanoušky a je to vlastně to hlavní, co vedlo ke všem těm titulům, které jsme za ta léta vyhráli. Potvrzením toho, co říkám, je popularita Milana Fridricha a Michala Jedličky, ze kterých ta chuť po vítězství a emoce doslova vyzařovaly.
Kdybys měl jmenovat jednoho tatranského hráče či trenéra, který nejvíce ovlivnil tvou florbalovou kariéru, koho bys volil?
Tak tou nejdůležitější osobou pro začátek mé florbalové kariéry byl můj bratranec Zdeněk Freund, který mě v roce 1995 přivedl na Tatran. Z florbalového pohledu je těžké jmenovat jen jednoho. Hráči, kteří mou kariéru významně ovlivnili, jsou Vláďa Fuchs, jakožto skvělý vzor a kapitán, určitě taky Milan Fridrich, Johan von der Pahlen, Martin Richter a další.
Jak se ti daří skloubit profesní a sportovní život? Máš v této oblasti nějaké rady pro mladé florbalisty?
Dá se to skloubit, ale v některých fázích kariéry to nebylo úplně jednoduché, protože jsem třeba hodně jezdil po zahraničí, takže jsem byl nucen odejít na roční hostování do Bohemky, protože už se to nedalo zvládat. Postupem času jsem se ale více stával pánem svého času a dalo se to už nějak skloubit. Moje rada zní tak, že je důležité umět zaválet na více frontách. Mám pocit, že florbal mi významně pomohl v profesním životě, lidi mě znají a uznávají za to, čeho jsem dosáhl. Platí to ale i naopak - jde tedy o vzájemné obohacení profesní i sportovní kariéry.
Blíží se nová sezóna, nové výzvy a tatranský elitní tým opět omlazoval. Jak vnímáš tým pro nadcházející sezónu v porovnání s těmi, ve kterých jsi doposud figuroval?
Myslím si, že se prvních pár měsíců budeme trochu hledat a bude se muset vykrystalizovat sestava. Obecně ale věřím tomu, že loňský výsledek vylepšíme a do semifinále se určitě probojujeme. Silnou stránkou týmu je spousta talentu, který ale není úplně rozvinutý. V kritických situacích může být tým trochu labilní, protože chybí lídři jako Milan Fridrich a Martin Richter, takže klíčový bude vliv starších hráčů, kteří v týmu pořád jsou.
A na závěr jedna otázka k zamyšlení nejen pro tebe, ale i pro čtenáře tohoto rozhovoru. Co ti florbal dal a co ti vzal?
Dal mi velkou spoustu kamarádů a super zážitků, dostal jsem se díky němu do povědomí lidí. Pomohl mi určitě profesně v situacích, kdy jednám s klienty. Nenapadá mě nic, co by mi florbal vzal.
…většina hráčů říká, že jim vzal čas.
No, co jiného bych s tím časem dělal :-)
