Trenér a chyby v sociální percepci

Pokud má být trenér dlouhodobě kvalitní, úspěšný, respektovaný a férový - především ve směru k výchově mládeže – musí se naučit co nejlépe vyhodnocovat a vnímat chování ostatních hráčů a trenérů. A jak to udělat? Nic jako trenér psycholog amatér fungovat nemůže. Trenér se musí vzdělávat a poznávat sám sebe.

Problém s udržením dlouhodobé objektivity při vnímání svěřenců a kolegů je ten, že lidský mozek si neustále snaží najít různé zkratky a zjednodušení, díky kterým dokáže snáze zpracovávat obrovské množství informací, které ho denně zahlcují. Nástrahou na těchto zkratkách ale je, že následně vedou k chybám v sociální percepci. Tedy k nesprávnému vnímání a posuzování ostatních lidí (hráčů, trenérů, rodičů) a jejich chování. Tyto chyby následně ovlivňují přístup trenéra a pokud se jich nevyvaruje, mohou nastat nepříjemné (nebo minimálně neférové) situace.

Aby se trenér v rámci svého vnímání posunul dál a mohl na sobě začít pracovat, musí nejprve vědět, jakých chyb se vlastně může dopouštět. Teprve znalost těchto chyb mu pak umožní, aby se nenechal příliš často zmást přirozenou snahou mozku o využití těchto zjednodušujících „efektů“.

Efekty pořadí

Efekty pořadí jsou specifické tím, že člověk vnímá odlišně informace a dojmy podle toho, v jakém pořadí a v jaké intenzitě na něj působí.

Efekt prvního dojmu – podle prvního dojmu si v hlavě vytvoříme představu a všechny ostatní informace, které dorazí později, zpracováváme na základě této přestavy. Pokud jde něco proti této představě, upozaďujeme to. Pokud jí něco podporuje, zveličujeme to. Když se nám např. u hráče napoprvé líbí, jak zpracovává míček, máme z toho radost pokaždé znovu a znovu a už třeba vůbec nevnímáme, že vůbec nepřihrává.

Efekt nejnovější informace – poslední zkušenost, kterou s někým prožijeme, přebije veškeré dosavadní zkušenosti, bez ohledu na to, do jaké míry je s nimi v rozporu. Někdo přihraje soupeři na branku a my okamžitě zapomínáme, že ve všech předchozích situacích a ve spoustě zápasů vyřešil danou situaci kvalitněji.

Haló efekt – některé vlastnosti člověka mohou být (zejména při prvním setkání) natolik dominantní, že naprosto přebijí všechno ostatní. Hráč, který nedávno rychle vyrostl a je teď vysoký a hubený, přijde na svůj první trénink v novém týmu a nešťastně zakopne, pro nás pak může být na další půlrok prostě nemotora.

Efekty přístupu

Efekty přístupu jsou nejčastěji pozorovatelné u učitelů. Těm protékají pod rukama každoročně desítky a stovky žáků a je pro ně obzvlášť náročné se podobných chyb vyvarovat.

Efekt průměru – hodnotíme všechny lidi stejně, spíše nadržujeme těm horším. V našem přístupu nejsou žádné krajní polohy. Například jako když učitel dává všem žákům pouze dvojky a trojky.

Efekt shovívavosti – nikomu nechceme ublížit nebo ho poškodit, všechny bez rozdílu a bez ohledu na situaci hodnotíme velice mírně.

Efekt přísnosti – opak efektu shovívavosti, ke všem jsme přísní, nekompromisní a velmi kritičntí. Opět bez ohledu na situaci.

Efekty vnímání

Tyto chyby jsou mnohem více o našem nitru a o nás samotných, než o vnímaných situacích a lidech. Spíše než zjednodušující tendence mozku se v nich zrcadlí naše vlastní očekávání, tužby, motivace a obavy.

Pygmalion efekt – naše vnímání chování a výkonu člověka je závislé na tom, co od něj očekáváme. Pokud například hráč nesplňuje naše představy (není tak dobrým hráčem, jak bychom chtěli), přestáváme o něj mít zájem.

Efekt projekce – dle známého pořekadla „podle sebe soudím tebe“, kdy člověka hodnotíme svýma očima a přisuzujeme mu své pozitivní či negativní vlastnosti. Např. pokud já obvykle nejednám příliš na rovinu a snažím se druhé přechytračit, počítám s tím, že tak jednají i hráči a nepřistupuju k nim s dostatečnou mírou důvěry.

Efekt nesprávného očekávání – do situace vkládáme něco, co v ní vůbec není. Na základě svého vnímání situace. Např. pokud bude jiný trenér v dobré víře poukazovat na chyby, které jako trenéři obecně děláme, aby nám pomohl, ale já od situace očekávám, že jde o osobní útok. Pak budu namísto přemýšlení o vyčtených chybách řešit svůj vztah s tímto trenérem.

Efekt nálady a motivačního stavu – moje nálada, moje rozpoložení a moje motivace silně ovlivňuje moje hodnocení ostatních. Pokud nemám dobrý den, ale přesto se snažím udělat ten nejlepší možný trénink, tak snadno získám pocit, že na to někdo z hráčů kašle. A budu ho hodnotit výrazně negativněji než za jiných okolností.

Efekt obrany – pokud se bráníme některým svým vlastním vlastnostem, může se to projevit ve vnímání druhých, ačkoliv se v té situaci mnohem více vypořádáváme sami s sebou. Pokud jsem podvědomě nespokojený s tím, že jsem např. spíš línější člověk, jistě tento můj pocit ovlivní moje vnímání v situaci, kdy budu hodnotit lenost některého z hráčů.

Efekty zjednodušení

Jak již bylo uvedeno, ve snaze usnadnit si práci s každodenním přílivem informací si mozek snaží najít zkratky a vytvořit mentální mapy, podle kterých poté nové informace zpracovává. Díky tomu ale zejména ve vnímání sociálních interakcí může vznikat řada významných chyb.

Efekt kontrastu – obecně hodnotím lépe člověka, který je např. slušněji oblečený, stojí-li vedle člověka oblečeného nedbale. Pokud např. jeden hráč přijde na trénin včas a druhý pozdě, můžu toho prvního hodnotit pozitivněji než druhého bez ohledu na jejich reálný výkon.

Implicitní teorie osobnosti – na základě svých domněnek děláme neopodstatněné soudy a kategorizaci podle nesouvisejících skutečností. Domýšlíme si dle fyzických i psychických rysů chybějící informace. Zde se možná nejvíce projevují vytvořené mentální mapy, stejně tak jako výše pospaný haló efekt. Např. že malý člověk je vzteklý, obézní člověk je dobrák, blondýnka je hloupá apod.

Efekt rozptýlení – význam některých informací můžeme nevědomky redukovat, pokud přijdou společně s dalšími, nesouvisejícími informacemi.

Efekt nápadnosti – velké části věcí si mnohem častěji všimnu u lidí, kteří jsou fyzicky nebo chováním nápadnější. Např. u výrazně hyperaktivních hráčů si vždycky všimnu, že se neprotahují pořádně a koriguju je. Ale už si nemusím všimnout, že stejně špatně se protahuje ten nenápadný malý tichý hráč přímo přede mnou.

Efekt stereotypizace – aktuální situaci hodnotím podle svých předchozích zkušeností. Informace, které jdou proti mé zkušenosti, redukuju. Na základě stereotypizace a jejího prohlubování vznikají předsudky. Hráči z některé školy byli do teď výrazně neposlušní, tzn. že k novému hráči z této školy automaticky přistupuju také jako k neposlušnému.

Co s tím jako trenér můžu dělat?

V první řadě se musím sám nad sebou zamyslet, představit si v hlavě, které z uvedených efektů by se mě mohly týkat a začít k nim být pozorný. Přestat být pouhý psycholog amatér a začít se vzdělávat.

Většina uvedených chyb je specifická tím, že jde o podvědomé procesy. Aby je trenér mohl vnímat a ovlivňovat, musí je posunout od vědomého pásma. Ani tak se některým z efektů nevyhne, vlastní mozek lze přechytračit jen velmi obtížně.

Pokud ale trenér má snahu se rozvíjet a vzdělávat se - a přemýšlí nad tím co, jak a proč dělá, může v této oblasti učinit velký krok kupředu. Nejde zde o záležitost věku či zkušeností (některé efekty a chyby s věkem a zkušenostmi ztrácí svůj vliv, některé se naopak zesilují a jsou na věku a zkušenosti přímo založené). Jde o cílevědomou práci na osobnostním rozvoji.

Článek čerpal z knihy Manažerská psychologie a sociologie (Eva Bedrnová; Ivan Nový; Eva Jarošová; kolektiv; Management Press; Praha 2012)