Rozhovor s čerstvou posilou Pavlem Jankulárem
Reprezentační pauzu jsme využili k vyzpovídání čerstvé tatranské posily, trojnásobného mistra české nejvyšší soutěže Pavla Jankulára!
Ahoj Pavle, co tě vedlo k tomu svázat svou florbalovou budoucnost s Tatranem Střešovice?
Ahoj Honzo, celé to vyplynulo tak trochu náhodně. Po přesunu do Prahy jsem florbal v podstatě rok nehrál až mě kamarád hrající za Prague Vikings nedávno přemluvil, abych si s nimi zašel zatrénovat. Shodou okolností mají Vikingové tréninky po trénincích Tatranu, kde si mě asi všiml Tomáš Kafka a oslovil mě. Musím přiznat, že jsem zpočátku váhal, protože dostat se po roce bez florbalu na úroveň potřebnou pro superligu nebude jen tak. Do toho všeho je má práce poměrně časově náročná. Nakonec jsem se ale rozhodl do toho jít, protože to vnímám jako velkou výzvu.
Jak probíhala přestupová jednání?
Ta probíhala hladce. Já i trenéři jsme si řekli, jaká jsou naše vzájemná očekávání a komunikace s Vítkovicemi, kde jsem sice byl stále registrovaným hráčem, ale již bez platné smlouvy, byla bezproblémová a rychlá.
V minulosti jsi byl zvyklý na kvalitní vítkovické zázemí. Jak na tebe v tomto směru působí podmínky ve Střešovicích?
Zatím to na mě působí velmi dobře. Myslím si, že v obou klubech je o hráče dobře postaráno. Pamatuji si časy, kdy dostat byť jen jednu novou hokejku byla velká věc a určitě to nebylo standardem. Teď však v obou klubech dostanete minimálně dvě, k tomu boty a spoustu dalších tréninkových i zápasových věcí. V obou klubech je navíc dostatek zapálených lidí, kteří se o vás starají a dělají maximum pro to, abyste byli spokojeni, od vedoucího týmu, přes trenéry až po fyzioterapeuty. V tomto ohledu jsou na tom tedy oba kluby podobně a na vysoké úrovni. Rozdíl a menší výhodu Tatranu bych pak viděl v tom, že Tatran má k dispozici posilovnu a wellness, které jsou přímo součástí tréninkového centra a jsou přístupné v podstatě kdykoliv.
Trenér Luděk Beneš si od tebe slibuje obohacení mladé tatranské šatny tvými zkušenostmi. Jsi na tuto roli připraven?
S touto rolí jsem srozuměn, nějaké ty zkušenosti taky mám, takže se budu snažit je těm mladším předat. Avšak nejprve bude důležité začlenit se do týmu. Nemůžu přijít jako novic do kabiny a hned začít dělat rozumy. Nehledě na můj věk nebo zkušenosti, kluci by to nevzali, nikdo by to nevzal. Chtěl bych jít těm mladším hlavně příkladem, zejména v přístupu k zápasům a tréninkům.
Jaké jsou podle tebe silné a slabé stránky střešovického elitního týmu?
Kádr Tatranu dost omladil oproti dobám, kdy jsme spolu hrávali ještě finálové série. Tehdy jsme ve Vítkovicích byli parta mladých bezstarostných studentů a proti nám hráli dospělí chlapi s hromadou jak florbalových, tak životních zkušeností. Tak mladý tým, jakým teď Tatran, s sebou nese samozřejmě spoustu výhod, ale i nevýhod. Těmi výhodami je bezpochyby mladická dravost, rychlost a takové to zdravé drzé sebevědomí. Hráči jsou na tom navíc velmi dobře i po technické stránce. Jako prostor pro zlepšení momentálně nejvíce vnímám to, aby tým podával vyrovnané výkony nejen v průběhu celé sezóny, ale také každého jednotlivého zápasu. V průběhu sezóny samozřejmě dochází k určitým výkyvům nebo slabším obdobím u všech týmů, nicméně by to asi nemělo jít z extrému do extrému, viz debakl na Chodově a následné vysoké vítezství s Vítkovicemi. Je to oblast, která chce samozřejmě určitý čas, ale dá se na ni pracovat a jsem přesvědčen o tom, že kluci toho jsou schopni.
Blíží se MS v Rize. V jakém světle myslíš, že se předvede národní tým pod taktovkou Radima Cepka?
Alfou a omegou českých národních týmů v jakémkoliv sportu je to, jakým způsobem funguje kabina. Do té já nevidím, ale pokud se tým dokáže semknout a bude táhnout za jeden provaz, tak si medaili odveze.
A po repre pauze pokračuje opět ligový kolotoč. Jaká jsou očekávání Tatranu pro letošní playoff?
Má očekávání jsou vždy nejvyšší.
Chceš na závěr vzkázat něco tatranským fanouškům?
Určitě bych je chtěl pozvat na naše zápasy. Jejich podpora je důležitější, než si možná myslí. Po mistrovství pokračujeme 16.12. s Kladnem!
