PLAYER | Rozhovor s Filipem Langerem

V letošní sezóně vám přineseme sérii rozhovorů. Jako první nám na otázky neodpovídal nikdo jiný, než kapitán mužského A-týmu Filip Langer. Tatran je pro něj srdcová záležitost.

Ahoj, ze všeho nejdříve se nám prosím představ.

„Ahoj, jsem Filip Langer. Studuju na Gymnáziu profesora Jana Patočky v Praze.“

Jak jsi se dostal k florbalu? Jaké byly tvoje florbalové začátky? 

„K florbalu mě přivedl můj brácha, který na popud svého kamaráda začal chodit na tréninky v Tatranu. No a já chtěl být v hodně věcech stejný jako on, a tak se urodili i mé florbalové začátky. Začal jsem chodit na Kotlářku, kde trénovala tatranská přípravka a po krátké době mě florbal pohltil.“ 

Prozraď nám něco z florbalu, co na hřišti není vidět. Perličky ze šatny, rituály, vtipné momenty nebo motivace? 

„K mým rituálům momentálně patří dobré jídlo před zápasem, nalaďující hudba a pravidelně se opakující rozcvička. Největší pohon a motivace je pro mě chtíč se zlepšovat. Jednou bych chtěl dosáhnout něčeho velkého. Vtipných momentů z kabiny je tak strašně moc, že je naprosto nereálné říct jen jednu situaci. Myslím, že je to všude úplně stejné, srandičky se dělají z čehokoliv a jsou to spíše spontánní vtipy, které jsou těžké popsat.“

Na dresu nosíš číslo 29. Proč nosíš tohle číslo?  

„Nosil ji můj oblíbený hráč a několika násobný mistr světa Mika Kohonen. To, co on dokázal je něco podobného jako Wayne Gretzky v hokeji.“

Měl jsi nebo máš nějaký další sportovní vzor?

„Určitě mám více vzorů. Od každého se snažím něco vzít, ale stále tam přidávat něco svého, abych byl sám sebou. Mezi mé vzory mimo Mika patří například Jaromír Jágr.“ 

Jaký je tvůj nejoblíbenější trenér nebo člověk, který tě nejvíce motivoval?

„Zažil jsem relativně hodně trenérů a každý mě o něco obohatil. Nerad bych někomu křivdil a zapomněl na něj. Nejvíce mi asi dal Jirka Jakoubek. Naučil mě určitou disciplínu, otevřel možnosti k individuálnímu rozvoji a ukázal přístup správného lídra. Jirka byl taky součástí většiny mých dosavadních, větších úspěchů. Ale jak jsem zmínil v první části odpovědi, tak každý z trenérů v tatranské akademii i mimo ni mě nějakým způsobem ovlivnil.“

Jaký je tvůj největší týmový nebo osobní úspěch?

„Co se týče nějakého kovu nebo poháru, tak je to určitě zlato z juniorského MSJ. Ale za každou medailí se skrývá nějaká ušlá cesta, kterou si vždycky rád připomenu a je to taky jedna z věcí, která mě motivuje. Vědomí toho, že můžete tyto silně emotivní okamžiky prožít se svými kamarády a sdílet společnou radost nebo smutek je snad to nejlepší na týmovém sportu. Úspěchy přichází až právě se společnou cestou všech členů daného týmu.“

Jak vidíš svoji budoucnost?

„Rád bych se usadil na delší časové období v zahraničí a chtěl bych to propojit se školou nebo prací.“

Proč právě Tatran? 

„Protože je to srdeční záležitost.“ 

Je něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům, fanouškům nebo mladým hráčům?

„Mladým hráčům bych vzkázal, že je nejdůležitější, abychom sport milovali a nechodili na tréninky a zápasy vystresovaní nebo plný obav, že něco pokazíme, protože v životě jsou mnohem důležitější věci, a ne každý má tu možnost sportovat, tak sportujme s vášní a s láskou k pohybu.“

Filipe, děkujeme za rozhovor.