Budou to nejlepší zápasy v celé sezóně, zve na play off juniorek Kramperová.

Celý rok nastupovala v dresu dorostenek a juniorek. V závěru sezóny ale přišla podpořit tým žen v záchranářských bojích a ve druhém zápase play down si dokonce připsala svou premiérovou extraligovou branku. Jaký je florbalový život Adély Kramperové a jak se chystá na víkendové play off juniorek?

Hraju už 8 nebo 9 let. Mamka dělala atletiku a taťka pořád hraje fotbal a golf, takže když moje spolužačka ze školky Terka Pilíková začala chodit do kroužku florbalu, přidali mě k ní, abych se taky trochu hýbala a ona tam nebyla sama. Florbal mi byl zkrátka asi souzen, bydlím totiž mezi halou na Kotlářce a ve Střešovicích, do obou to mám pěšky nějakých 18 minut.

Ze slabších stránek bych vybrala střelbu z dálky, ta je pro mě docela problém. Ale kolem branky to jde, takže to střelbu z dálky trochu vynahradí. A v čem se daří… to je asi běh. Obránkyně obvykle nejsou tak moc rychlé, takže se mi daří jim utíkat. Taky mě docela dost baví souboje na mantinelu, když mám míček, soupeřka do mě naráží, chce mě sundat, ale nedaří se jí to 

Většinou před zápasem nedělám žádnou smysluplnou práci, protože by mě to akorát rozhodilo. Takže jen tak chodím po domě, nebo sedím a jen tak koukám. Ne že bych se úplně koncentrovala na ten zápas, ale spíš si čistím hlavu.

Hraju ještě golf, ale jen občas. Nemám zelenou kartu, takže jen když se taťkovi povede nějak mě procpat na hřiště. Na další sporty ale nemám kvůli škole moc čas. Studuju gymnázium Jana Keplera, kde to není úplně nejlehčí. Nemáme žádnou určitou specializaci, ale máme ohromné množství volitelných předmětů, takže si můžeme vybrat to, co nás zajímá. Jen to zabírá spoustu času.

Zatím sice moc netuším, kam po maturitě, ale nejsmysluplnější mi připadá chemie nebo biologie. Naši jsou navíc oba inženýři chemie, takže mám docela představu, do čeho bych šla.

Mimo školu a florbal skutečně moc dalšího času není. Ještě nedávno jsem hrála na housle, ale ty už teď mám jen na doma, aby mě radši nikdo jiný neslyšel. Navíc se ještě starám o svoje zvířátka, osmáky Degu a africkou šnečici – tu ale musím hlídat pořád, aby mi nefrnkla.

Moc jsem si chtěla zkusit extraligu, je to úplně jiné tempo. A jsem vážně ráda, že jsem se tak rozhodla. Teď, když je po play-down, to ale začíná být trošku zvláštní pocit, chodit s holkama dál na tréninky. Sice spolu teď ještě trénujeme na play-off juniorek, ale čím dál víc si uvědomuju, že už za týden, po turnaji, zkrátka k dorostenkám patřit nebudu a na jejich finálový turnaj se budu moct jenom koukat.

Ale i tak jsem za tu šanci vážně ráda. Vyhráli jsme a moc mě to bavilo. Měla jsem jen trochu strach ze zranění. Trápí mě oba kotníky a těsně před play-down jsem si jeden pochroumala, takže to určitě nebylo na 100% v pohodě, hlavně v prvním zápase. Ale Markétka Hrycejová mi půjčila ortézu a ta to zachránila. Mohla jsem fungovat a bolest jsem moc necítila.

V prvním zápase jsem ale měla nejvíc problém s nervy a s aklimatizací. První třetina byla hodně tragická. Druhá už byla trochu lepší, ale stejně nevím, jestli se na to dalo koukat. Zvykala jsem si pomalu. Proti dorostenkám a juniorkám to byl obrovský rozdíl.

To byla ta největší náhoda. Jsem ale moc ráda! Dostala jsem se do jiné pětky a hlavně na post, na který jsme zvyklá. Míček mám teď vyvěšený v pokoji. Ve třetím zápase už se mi pak hrálo mnohem lépe a byla jsem ve větší pohodě. To bylo ale cítit na každém, byl to náš nejlepší zápas.

Celá příprava na play-down ale byla skvělá. Všichni se začali hrozně moc soustředit a každý si uvědomoval, že žádné další zápasy už nebudou, že to musíme uhrát teď. Každý se dokázal hecnout. A v zápasech nám hodně pomohly přesilovky. Když si vzpomenou, jak jsme je hrály třeba ve třetím zápase, to bylo vážně dobrý. Sice jsme branku nedaly, ale ten tlak, přihrávky, krosovky… to jsem si říkala, že nemůžeme prohrát.

Chci vyhrát! Věřím, že se hecneme ještě víc než v bojích o záchranu. Máme navíc skvělou výchozí pozici, když jsme nasazeni přímo do čtvrtfinále. Těším se na zápasy v mojí pětce, s Hankou, Kajčetem, Luckou a Dančou.

Budou to nejlepší zápasy za celou juniorskou sezónu. Přijedou nejsilnější týmy z celých Čech a všichni se budou hrozně moc snažit. Doufám, že přijde co nejvíc lidí, aby nás podpořili, vytvořili pořádnou atmosféru a pomohli nám to celé vyhrát!