Největším úspěchem je pro mě parta, kterou jsme tu vytvořili!

V rámci spolupráce s našimi úžasnými tatranskými vozmeny, pro které bylo v prosinci uspořádáno nadační utkání, jsme vyzpovídali jejich ikonu a tahouna jak na hřišti, tak mimo něj. V rozhovoru se nám totiž svěřil tatranský hráč, český florbalový i sledgehokejový reprezentant a olympionik - Zdenda Krupička!

Tatran Střešovice letos oslavil čtvrtstoletí existence. Jak a kdy vlastně vznikal florbal vozíčkářů v Čechách?

S kámošem jsme v roce 1993 začali v Jedličkově ústavu blbnout s lopatama (původní rovné florbalky), které jsme našli v tělocvičně. Začalo se nám to líbit a sehnali jsme další kamarády. O pár let později jsme se potkali s Petrem Alinou - otcem českého vozmenského sportu - a v Jánských Lázních jsme ve škole pro tělesně postižené uspořádali první vozmenský turnaj. To byl rok 2001 a tam vznikla myšlenka založit pravidelnou ligu.

Mnozí určitě nevědí, co si pod pojmem liga vozíčkářů představit. Přiblížíš nám to?

No u nás je to trochu složitější. Není to o tom vzít bágl s věcma a sednout do busu. Každý hráč hraje na speciálně upraveném vozíku, což znamená naložit hráče, jeho věci, osobní vozík a k tomu ještě ten sportovní. A to prostě každý víkend nedáme, takže hrajeme turnajovým způsobem zhruba jednou za měsíc. V lize je teď celkem 8 českých týmů a jeden polský a během jednoho turnaje odehrajeme většinou 4-5 zápasů.

A jak se tedy dostal florbal na Tatran?

Později jsem potkal Petra Ďarmeka a ten mi poradil, abych se obrátil na tatranského prézu Martina Vaculíka. Pak už to bylo rychlé, první schůzka, kde jsme si porozuměli a za pár týdnů z nás byli Tatraňáci. Hned v prvním roce jsme se stali mistry a od té doby jsme nikdy nebyli horší než třetí. Vloni se nám podařil obrovský úspěch, když jsme po náročné sezoně urvali ve finále s Budějovicemi titul republikového mistra.

Když jsme u těch úspěchů, který považuješ v dresu Tatranu za ten největší?

No odpovím možná poněkud překvapivě, ale největším úspěchem pro mě bylo, když mi předloni tréňa a předseda pomohli na Sněžku, kde jsme ve výšce 1603 m.n.m. provedli historický první a nejvyšší florbalové buly a odpal v České republice. Teď ale vážně, za největší úspěch považuju loňský titul v té naší báječné partě, kterou u vozmenů máme. To je to nejcennější.

Mimo florbal reprezentuješ ČR ve sledge hokeji. Nedávno jste se vrátili zpět do světové A skupiny, je to tak?

Je to tak. Z elitní skupiny jsme vloni po více než 10 letech nešťastně vypadli, takže je fajn, že jsme zpět. Máme tak šanci po Olympiádách ve Vancouveru a Sochi máknout a dostat se do Jižní Koreje.

A slovo na závěr?

Před těmi 25 lety jsme začínali na bázi dohod a pokusů. Dnes už je to jinak – stanovy, granty, formuláře a je nás v klubu ke dvacítce. Jsem rád, že jsem na Tatranu potkal spoustu dobrých lidí a spoluhráčů. Velké díky patří současnému předsedovi Martinu Kosinkovi, díky kterému se teď můžu věnovat právě i sledge hokeji a skloubit to s florbalem.

Děkujeme Ti za rozhovor a ať se daří!