BENY DĚKUJEME! Luděk Beneš a jeho realizační tým končí 2letý cyklus u A-týmu!

7 let, 2 tituly, vzor a příklad pro mnoho hráčů! Končí trenérská kariéra tatranského lodivoda Luďka Beneše!

Ahoj Beny, sezona mužů v minulém týdnu skončila po sérii, ve které jste neprohráli v základní hrací době ani jednou a měli v součtu lepší skóre než soupeř. I přesto nakonec čtvrtfinálová prohra s Vítkovicemi 1:4. Jak to s drobným odstupem hodnotíš? 

Ahoj. Samozřejmě jí hodnotím jako neúspěch. Na skóre, ani na výhry v základní hrací době se play off nehraje a my na zápasy prohráli 1:4, takže o parník. Jednotlivé zápasy byly velice vyrovnané, rozhodovaly maličkosti a radovat  z výhry se mohl kdokoliv. Je to ale tak, že Vítkovice byly v těch rozhodujících momentech šťastnější, efektivnější, udělaly méně individuálních chyb a z tohoto pohledu zaslouženě postoupily. 


Se závěrem soutěžní sezony A-týmu končí i dvouleté působení realizačního týmu, jehož jsi byl šéfem. V prvním roce jste absolvovali vyrovnanou sérii s Boleslaví a letos konec v již zmíňovaném čtvrtfinále. Jaké je tvé hodnocení tohoto dvouletého cyklu? 

Byly to dva roky tvrdé práce, které mě, i přes drobné kotrmelce v průběhu, strašně bavily, které ale neskončily dobře. Pokud má být práce trenéra úspěšná, musí být v jeho výsledcích určitý progres. Můj realizační tým měl progres s vedením nastaven tak, že chceme v prvním roce semifinále, ve druhém Superfinále. To se nám nepovedlo a já byl šéfem realizačního týmu, takže v tomto ohledu jsem zklamal. 

Naše výkony v základní části a v playoff byly dle mnohých jako den a noc. Díky čemu se tým dokázal na vyřazovací boje takhle herně zvednout? 

Já myslím, že takhle otázka vůbec nestojí. To, že se tým zvedne v play off, resp. vystupňuje svou výkonnost, to jako trenér očekávám, to by mělo být naprosto automatické. Otázkou spíše je, proč jsme v základní části letošní sezóny hráli takhle mizerně. Určitě to mělo více příčin, myslím, že si to v klidu vyhodnotíme tak, aby to do budoucna bylo pro kluky mementem, které už nikdy nebudou chtít opakovat. Pokud se to skutečně stane, tak i takto zpackaná základní část bude mít určitý pozitivní smysl. Já v ní vidím příčinu celkového sezónního neúspěchu. Je zkrátka velice složité navázat na takovou bídu a ve čtvrtfinále porazit tak kvalitní tým jakým jsou v současné době Vítkovice. Ano, při trochu lépe nakloněnému štěstí se nám to mohlo povést, ale takhle to právě úplně nefunguje. V takto vyrovnané sérii skládáte v rozhodujících momentech úspěch z mnoha a mnoha drobných aspektů a my se v některých z nich zkrátka neměli o co opřít.


Stejně jako v minulé sezoně i letos se vám do týmu podařilo zapracovat několik nadějných tatranských juniorů. Konkrétně při rozsáhlé marodce během playoff určitě neodehráli druhé housle. Jak vidíš jejich přínos pro tým? 

Tohle je věc, která v Tatranu prostě funguje. Kvalita a šíře kádrů ve všech elitních kategoriích (mluvím o mužské složce, ženskou dopodrobna neznám, tak jí nemohu hodnotit) je na velice vysoké úrovni. Tohle považuji za naprostý unikát v celé ČR. Tady se  nám práce s mládeží a včasné zapracovávání juniorů do kádru “A” týmu vyplácí. Jenom díky tomu jsme mohli sérii s Vítkovicemi a zejména oba naše domácí zápasy odehrát takto vyrovnaně. Troufám si říci, že v celé Superlize není další tým, který by si takto poradil s absencí 7! hráčů základního kádru. 


Od letní přípravy přebírá tým jako hlavní trenér Milan Fridrich. Asistentem mu bude navrátilec do realizačního týmu tatranského áčka Jirka Jakoubek. Na čem mohou podle tebe v blízké budoucnosti stavět? 

Podle mne na šíři a kvalitě hráčského kádru, na její kostře, která se za ty dva poslední roky poměrně slušně vyprofilovala a na sportovních podmínkách Tatranu. Myslím, že obě vyrovnané, ale nakonec prohrané playoffové série kluky do další sezóny, ale i přípravy na ní ohromně posílí. 

V Tatranu jsi jako hlavní trenér nejprve u juniorské a pak u mužské kategorie strávil přes 7 let, ve kterých jsi získal 2 juniorské tituly. Jak na tyto okamžiky vzpomínáš? 

Vzpomínky jsou to samozřejmě velice hezké, protože člověk si zpětně vybavuje jenom to pozitivní. Zejména práce u juniorů byla tak nějak koncepčně dobře zvládnutá. Působil jsem u juniorů 4 sezóny a od vypadnutí ve čtvrtfinále v prvním roce, prohraném finále ve druhé sezóně jsme to dotlačili až ke dvěma titulům. 


Kdybys měl vybrat jeden moment, který se ti za 7 sezon na střešovické střídačce nejvíce vryl do paměti, který by to byl? 

Jenoznačně Zlatý hattrick v sezóně 2014/2015.


Končíš s trénováním úplně nebo jsou před tebou další trenérské výzvy?

Bohužel ani kroužek, jakým florbal je a podle mne ještě nějakou dobu zůstane, nelze už na nejvyšší úrovni trénovat na half time. Dokonce se domnívám, že jsou ve florbalovém prostředí vytvářeny takové podmínky, že amatérismus na hráčské úrovni může celkem v pohodě obstát, ale dělat trenéra po práci už je nemožné. Proto je na čase se s trenéřinou rozloučit. Týmová spolupráce mi bude určitě chybět, ale pořád mám ještě veteránské hraní ve fantastické a florbalovými legendami prošpikované P.CA Milada a těším se, že si budu užívat a dohánět to, na co jsem posledních 10 let pro samý florbal neměl čas. 

Beny, děkujeme jménem celého klubu a všech jeho členů za dobrou a poctivou práci, kterou jsi pro Tatran udělal. Přejeme ti hodně zdaru v osobním životě! 

Já taky děkuju, vedení Tatranu, že mi dali důvěru a snažili se nám vytvořit kvalitní podmínky, všem spolupracovníkům, kteří mi pomáhali, zejména - Radku Brázdovi, Danielu Fišerovi, Milanu Fridrichovi, Martinu Košťálovi, Michalu Gulkovi, Vencovi Mráčkovi a hlavně všem fanouškům, kterým jsme to letos bohužel nedokázali vrátit...